Tramuntana

Komentovaná fotogalerie je na Vytáhni paty do Tramuntany.

Pohoří Tramuntana se tahne celou severozápadní stranou Malorky a pasuje ji na nejpěknější část ostrova. Hory nejsou ani vysoké (Puig Major 1445 m), ani rozlehlé (asi 70 km). Lahodí oku i duši poutníka, který chce horské ticho, výhledy i moře v jednom dni. Co je tu specifické? Souhra přírody a kamenného díla člověka, které se vytvářelo celá staletí. Cesty jsou doprovázeny bílými vápencovými zídkami, kilometry a kilometry, v lesích jehličnatých i listnatých. Kameny na sucho vyskládané se používaly i na vytvoření teras, na kterých rostou olivovníky roztodivných tvarů. Fakt monumentální dílo. Tuhle přírodně kulturní a historickou kombinaci chrání UNESCO. Ten, kdo se sem zatoulá, prožívá hluboký klid, harmonii, vůně i krásu.

Kdo? Zase sama já, ale občas jsem si dala pivko s Pavlíkem při západu slunce na dálku.

Kdy? 25.6. - 4.7. 2021 (poslední termín, kdy byla Mallorca ještě "zelená").

Jak? Ryanair.

Co bylo? Prošla jsem slavnou a krásnou trasu GR 221 Ruta de Pedra en Sec (Cesta na sucho naskládaných kamenů) od Estellencs po Pollencu, k tomu jsem dala okruh kolem puig Tossals Verds, vylezla na něj a jako třešničku na dortu jsem slupla divoký sestup soutěskou Torrent de Pareis. Dva odpočinkové dny na závěr jsem si vážně zasloužila (Puerto de Pollenca, Palma de Mallorca)

Kolik? 134 km za 8 dní + nějaký ten krok navíc kvůli bloudění či bloumání po městech, ale to se nepočítá. Nastoupala jsem 6161 výškových metrů. 

Za kolik? Vzhledem k povaze cesty za málo. Letenka dost pod 3 tisíce, výdaje na místě 4 400.

Ubytování: pod hvězdnou oblohou, jedno krásnější místo než druhé (pohádkový les, vyhlídky, vysoko v horách, na útesu nad mořem..) Poslední den jsem se ubytovala v hostalu The Boc v Palmě (31 e za lůžko ve sdíleném pokoji)

Jak? Šla jsem sice na těžko, ale s tak minimalistickým sbalením, že to nepředstavovalo žádnou zátěž. Lehký spacák, malá karimatka, bivakvak, nejnutnější oblečení, něco jídla. To, co představovalo zátěž a problém, byla voda. S prameny se nedá počítat, nalézalo se v nich jen suché listí, snad kromě dvou, kde se voda zdála pitná a asi i byla, alespoň pro mě. To znamená: myješ se, čistíš si zuby a pereš, kdykoliv to jde a ne kdy to je běžné.

Klasické etapy jsem si pozměnila po svém tak, abych noci strávila na krásných místech, abych se mohla vykoupat v moři a abych si prohlídla i nějaké vesničky či města (a dobila si telefon). Na cestách mě doprovázely vůně, zvuky lesa či moře střídal horský klid, téměř nikoho jsem nepotkávala, dva tři lidské tvory za den, nepočítám-li sestup do města či k zátokám. Vídávala jsem hlavně kozy, polodivoké, ale zvědavé, co tam dělám.

Značení: v centrální a nejatraktivnější části je velmi dobré. Na etapách z Estellencs - Deiá      v mnoha úsecích zcela mizí, v horních partiích se o cestách vůbec nedá mluvit. Občas se vyskytnou paňáci či jiná znamení.

Soutěska Torrent de Pareis - nádherná a náročná. Je to víceboj: chůze, lezení, posilka a hlavolamy. Jen vědomí, že se to projít dá, člověka donutí najít nějakou skulinku kudy. Je nutná dobrá obuv. Nelze v dešti či po dešti, kameny jsou velmi kluzké.

Itinerář:

Den/noc první: Es Muntant - pramen Font des Rafal 8 km, 363 výškových metrů, 505 m nejvyšší kopec, Cor de Jesús s výhledem na Esporles. Celé se to odehrávalo v noci, v návaznosti na přílet letadla.

Den druhý: Font des Rafal - Banyalbufar - pláž - Estellencs - pláž - Estellencs 20 km, 804 výškových metrů. Busem do Esporles. Pak jsem ještě popošla pár km z trasy následujícího dne, což mi zajistilo super nocleh na úžasném místě. Takhle jsem to praktikovala po celý trek.

Den třetí: (kus za ) Esporles - Valldemossa - Deiá - Cala Deiá 23 km, 1346 výškových metrů, 930 m nejvyšší bod na trase.

Den čtvrtý: Playa Deiá - po Camí dels Pintors - Sa Caleta (koupačka) - Béns d´Avall (koupačka) - Port de Soller (vyhnití na celé odpoledne, koupačka, oběd) 11km, 535 výškových metrů. Z důvodu lenosti jsem odjela do Solleru tím jejich historickým vláčkem (7 e) a po prohlídce a ochutnávce vína jsem v 18.45 nasedla do autobusu, který mě vyvezl až k náhorním přehradám. Nocovala jsem nedaleko přehrady Cúber v lese s vyhlídkou na Puig Major.

Den pátý: kolem Tossals Verds 11,5 km, 630 výškových metrů , 911m nejvyšší bod trasy. Přidala jsem k tomu etapu Cúber - Biniaraix - Binibassí - Fornalutx 11,5 km, 457 výškových metrů (1074 dolů, což byla největší vyčůranost pobytu. Pomocí veřejné dopravy jsem šla trek opačně) Přespala jsem nedaleko půvabného městečka Fornalutx, odkud mi jel další den bus do Port de Soller (lážo plážo dopoledne) a odtud zas bus k přehradě Cúber, abych navázala na trek.

Den šestý: Cúber - výstup na Puig Tossals Verds 1090 m- pramen Font des Noguer (fakt tam je voda) - sedlo pod Puig Massanella 1221 m - horská louka s výhledem na soutěsku Pareis, 15 km, 943 výškových metrů. Úchvatná noc, kvůli které jsem vláčela vodu na dva dny.

Den sedmý: Louka - výchozí bod k sestupu k soutěsce - soutěska Torrent de Pareis (3,5 km, nejméně 3 h)- sa Calobra - Cala Tuent (koupačka, odpočinek) 15 km, 590 výškových metrů, 1661 m sestup. Stopem k benzince Repsol u Llucu (možnost nakoupit, najíst se)

Den osmý: etapa Lluc - Pollenca má 18 km, ale já ji nešla celou. Benzínka Repsol - mirador (3 km, luxusní přespání)- jen k silnici 13km, 275 výškových metrů, pak stopem do Pollency. Nejnudnější úsek, ale calvario, římský most a historické centrum v Pollence stojí zato. Přejezd busem do Port de Pollenca, kde jsem se až do večera flákala. Pak jsem si přešla na poloostrov Formentor do Cala es Caló na "ubytování". 3km, 109 výškových metrů.

Den devátý: tři kiláky zpátky do Porto de Pollenca, panoramatické výhledy, dopolední poflakování na plážích. Přejezd do Palmy, regulérní ubytování, okounění po městě.

Poslední den opět trochu courání a odlet.