Antalya

Turecko 2024

Fotogalerie zde: antalya-24.webnode.cz

Hlavním tématem měla být Lýkijská cesta v provincii Antalya, ale plánované kilometry jsme ošulili, plácali se na úchvatných plážích, motali v antických městech a posedávali po restauracích.

Kdo? Pavel a já.

Kdy? Velikonoční prázdniny, 27.3. – 3.4.

Počasí? Zářivé, příjemné na chození i na koupání. Škoda nejít do hospody. Ale s Pavlikem to jinak nejde.

Noci: magické

Ubytování: 3x v hotelu, jinak pod hvězdami.

Doprava: Sun Express Pha - Antalya, v místě autobusy.

Náklady: s Pavlikem poměrně vysoké, přes 16 tisíc. U něho podstatně vyšší, páč pivo v restauraci přijde v přepočtu na 150 a spotřeba je značná.

Co bylo? Antalya, Aquarium s údajně nejdelším "podmořským" tunelem na světě, Kemer, starověký Faselis, Tekirova, Cirali, hořící skála Yanartas/Chimera, starověké město Olympos/Olimpos, vše pod dohledem 2366 metrů vysoké Tahtali/Olimpos, na kterou jsem tentokrát nevylezla.

Drobnosti užitečné i osobní:

Doprava z letiště je jednoduchá, pokud uděláš následující kroky ve správném pořadí: 1. vybereš liry (na letišti ne moc výhodně), 2. koupíš Antalya card a dobiješ ji. Automat bere jen hotovost.

V Turecku je zablokovaný booking, chodí jen po soukromé síti.

Tam, kde mapy.cz na Lýkijské cestě ukazují, že je voda, s ní nepočítej. Není.

Míst na spaní pod širákem je tolik a tak krásných, že je těžké si vybrat. Doporučuji stan kvůli komárům a různé jedovaté havěti, ale já kvůli Pavlikovu chrápání většinou spala pohozená někde opodál.

Teplota moře na přelomu března a dubna předčila očekávání. Parádní, teplejší než Atlantik v létě.

Přiletěli jsme navečer, ubytovali se v Mai Inci Otel, kde je příjemná wellness zóna se saunou a hammamem. Vstup zahrnut do ubytování, které přišlo i s velkorysou snídaní asi na 800 pro oba. Wellnessko je otevřeno do 11 večer. Využila jsem to, vzala i relaxační program za 30 e, což obnášelo umytí, celotělový peeling, pěnová masáž, olejová masáž a ještě mi kydli na ksicht nějaké bláto, abych byla hezčí. To se sice tak úplně nepovedlo, ale povedlo se mi přeladit do dovolenkového režimu. Byla jsem z předchozích dnů tak rozběhlá, že organismus nedokázal zastavit, i když už jsem dávno seděla v letadle. Hlava mi šrotovala, co všechno jsem stihla či nestihla, co všechno mě po návratu čeká, ruce se škubaly a hledaly lopatu na házení hlíny a tak. Obsluhoval mě krásný atletický mladík s nedbale obtočeným ručníkem kolem boků. Já měla určitá místa také zakryta ručníky, takže procedura proběhla ve vší počestnosti i na turecké poměry.

Samotná Lýkijská cesta je v této oblasti nádherná, ale moc kiláků jsme neušli. Pavlovi se nechtělo šlapat, blbě si sbalil, neupravil si batoh, v dosahu byly restaurace a pivo, krásné čisté pláže bez lidí. Vlastně proč si neodpočinout.

Jídlo je skvělé, restaurace také, obsluha též. Ceny v této oblasti špindlerovské. Snaží se turistu podojit, co to jde. V Antalyi jsou lákači drze invazivní, nelze projít kolem hospody, aby někdo neobtěžoval a nesnažil se tě tam zatáhnout. To je evropský a můj pohled. Oni to vidí tak, že to je jejich práce a pokud to nedělají tímto způsobem, tak nepracují dobře.

Nákupy a dárečky. Tentokrát jsme měli odbavená zavazadla, tak jsme poslední den šopovali. V Turecku mají kvalitní bavlnu, tak jsem nakoupila trička, nějaké sušené ovoce a oříšky. Čokoládky pro mamčiny pečovatelky.

Rusáci. Pokud jsme někoho potkávali, byli to většinou Rusové. Mluvili dobrou angličtinou, ale já si provětrala svou zatuchlou ruštinu. O politice jsme se nebavili, krom toho, že Pavlik na kolemjdoucí házel jedovatou slinou a ještě jedovatějšími poznámkami. Na Chiméře jsme spali v rozvalinách staré ortodoxní baziliky v boční lodi, v té hlavní měli stan tři mladí Rusové. Jedna z nich byla z Tatarstánu, v její rodině se čte Guzel Jachina, odpůrkyně režimu a moje oblíbená autorka. Někdy je svět moc těžkej na pochopení.

Chiméra je hodně neobvyklé místo mezi nebem a mořem, obklopené lesy, obývané kočkami, prozářené tisíciletými ohni. Ráno jsem si vyběhla ke Spícímu Buddhovi a pokochala se svítáním.

Byla to moje čtvrtá turecká cesta a rozhodně ne poslední.