Bosna

První část komentovaná fotogalerie je tady a ta druhá tady. Zachytili jsme i Slovinsko.

Průzračné řeky nachystané na nezapomenutelný rafting, hory a kopce, nedozírné lesy, všechny tyhle přírodní krásy nás nalákaly do Bosny a Hercegoviny, země složité národnostně, nábožensky i administrativně.

Koho? Pavla, mě a naši statečnou Oktávku

Kdy? První půlka července. Patnáct dnů je málo!

Jak? Autem po cestách a napínavých necestách, na kole, pěšky, na raftu.

Co bylo? Bihač, Kulen Vakuf, NP Una a samozřejmě raftování na Uně a vodopády na Uně, hlavně Štrbački Buk, Jajce s vodopádem, Plivsko jezero s mliny/mlýny, Sarajevo a okolí – bosenská Pyramida slunce, pramen Bosny, Konjic a raftování na Neretvě, Boračko jezero, pohoří Prenj a vesnička Lukomir, Jablaničko jezero, Mostar, pramen řeky Buny, Medugorje, vodopád Kravica, řeka Trebižat a Malá Kravica  přímořský Neum, Svitavsko jezero, NP Sutjeska (bohužel bez výstupu na Magalič), Trnovačko jezero v Černé hoře a spousta půvabných drobností navíc.

Poznali jsme zemi? Zdaleka ne, máme dobrý důvod se sem vrátit a poznávat dál, jak přírodu, tak kulturu. A taky sjet Taru! 

Cestu tam jsme naporcovali na přívětivé úseky oddělené různými atraktivitami: pauza v Rakousku (Traunkirchen na Traunsee, znovu rakouský Karibik Vorderer Langbathsee, tentokrát vč. Horního jezera, Hallstatt). Pauza ve Slovinsku obnášela Vintgarsku soutěsku a zelený okruh s výhledy na Karavanky i Triglav, další cyklistiku a koupání v Luciji a záliv Svetaga Križa viděný z panoramatické stezky Strunjanského přírodního parku (s nejvyšším útesem na Jadranu) a nejpěknější slovinskou pláž Měsíční záliv, nalézající se pod zmíněným útesem. Pauzírovali jsme v městech Kranj a Škofja Luka. Projeli jsme chorvatským pobřežím i venkovem, kochali se výhledy v sedle Vratnik (698m) ve Velebitech.

Cesta zpět naporcovat nešla, páč dnů se již nedostávalo a dokonce jsme museli obětovat raftování na Foče/Taře.

Drobné postřehy: zaregistrovala jsem podstatný rozdíl v čistotě na území Bosny a Republiky srbské. V Bosně čisto, u Srbů odpadky, dokonce i podle řeky Sutjesky, která vede národním parkem.

BiH se dělí na Bosnu a Hercegovinu a Republiku srbskou (+ malý regionek Brčko, kterým se nechci zabývat, už takhle to je složité až až). Republika srbska je tedy něco jiného než Srbsko. Republice srbské jsou na prvním místě nápisy v azbuce, někdy latinka chybí úplně. Dle všeho, jsou bosenští Srbové bordeláři a házejí odpadky, kde se jim zlíbí. Jejich hlavní město je Banja Luka na severovýchodě země.

Krajina na jihu a na západě je velmi malebná, řeky čisťoučké a je radost jí projíždět. Naopak, cestou zpět, na trajektorii Sarajevo – Doboj – hranice Chorvatska, je krajina čím dál tím víc placatá a nudná, řeky špinavé. Odpadky tu zachraňují pověst Balkánu, která by bývala byla vyvrácena na území Bosny osídlené muslimy.

"Muslimská" krajina je zdobena minarety a zubatými hřbitovy. Sem tam potkáš na silnici stádo krav či ovcí.

Pokud na to máš koule a nervy, dojedeš autem až na vrcholky hor, a to zcela legálně.

Silnice, které jsou na mapách značeny bílou, většinou nejsou silnice.

Místní lidé jsou milí a vstřícní, bez ohledu na národnost či vyznání (bosenští Srbové, Chorvati, Bosňáci, muslimové, pravoslavní, katolíci).

Ceny jsou stejně milé a vstřícné jako lidé.

Kuchyně je sice skvělá (pljeskavica, čevapi, grilovaná masa, burek…), ale mastná. V této době dozrávají fíky, které miluji a beru to jako bonus. Přecpala jsem se jich tak, že jsem paní pronajímatelce apartmánu v Neumu poblila dvorek. Víno v celé BiH stojí za prd. Na dobré jsem narazila jednou, na docela dobré taky jen jednou, jinak fuj, dokonce jsem ho párkrát vylila! Rakiji jsem neochutnala, ale věřím, že ji umějí.

U mešity či u správných muslimů si k jídlu alkoholické pivo prostě neobjednáš.

V horách a lesích zohledňuj možnost setkání s medvědy. Puno medvjeda, puno. Koukej kam šlapeš, může to být mina. Zdivočelého psa jsem nepotkala ani jednoho, dříve jich ale prý bylo puno, puno. Obávali jsme se kriminality, ale žádnou jsem nezaregistrovala, kromě občasné touhy zakroutit Pavlikovi krkem.

Kecám, Pavlik byl báječnej, celou cestu odřídil, kola sestavoval, rozkládal a nakládal a opil se jen párkrát.

Další podrobnosti a komentáře jsou (nebo možná budou) ve fotogalerii).