Tenerife 23 - NALEHKO

Tentokrát to vyšlo jako cesta kontrastů, kdy se o pozornost dělila vulkanická exotika se zelenými horami a slunce s deštěm. Itinerář jsem sice měla vybroušený jak diamant, ale rozmary počasí a veřejné dopravy mi několikrát umožnily použít plán B či přímo improvizaci.

Komu? Zas jen mé maličkosti

Kdy? Jarňáky, 3.-12.2.

Počasí: v horních partiích ostrova deštivé nebo alespoň výhružné. Na Pico de Teide sníh, což jsem fakt toužila vidět, ale taky mlha, vítr a nepříjemno, tak jsem dva plánované dny v národním parku Teide vyměnila za dekorativní sopečné krajinky u pobřeží, kde slunce svítilo jak blázen. Na Tfe si totiž počasí můžeš vybrat.

Jak? Vzhledem k období leden - únor, kdy se dá očekávat nějaká ta dešťová nadílka, jsem zvolila ubytování v hostalech. Měla jsem tedy omezenou hmotnost nejen batůžku, ale i svobody, čehož jsem hořce litovala, když jsem chodila kolem míst jako stvořených ke strávení magické noci. Svoboda sice něco váží, ale stojí za to si ji nést. Už nikdy víc bez bivaku!

Doprava: celkem čtyři na sobě nezávislé letenky od Ryana, cestou tam s přestupem v Madridu, kde bylo příliš času na to, něco nepodniknout a málo na to, něco podniknout, tak jsem alespoň poctila nedalekou čtvrť Barajas. Zpět to bylo přes Barcošku s přestupem tak akorát. Cestovala jsem bez zavazadla i bez priority, tedy jen s batůžkem 40x25x20, páč se mi nechtělo investovat do dopravy, která měla čtyřnásobné riziko kiksnout.

Doprava v místě: hustá síť autobusových linek a několik aplikací o jízdních řádech, příjezdech či odjezdech nezaručují, že se člověk dostane tam, kam chce a kdy chce. Např. aplikace GuaguaYa je vymyšlena vysloveně ke vnesení zmatku do mysli případného uživatele. Stojíš na označené zastávce a fyzicky lezeš do autobusu, ale ona rozmarně tvrdí, že autobus tu ještě není a celá zastávka neexistuje. A umí to i naopak! Půl hodiny stojíš na zastávce, která existuje a autobus z ní jede, aplikace vzorně odpočítává minuty do příjezdu, uživatel spokojeně podupává a pije plecháček až do času nula do odjezdu. Autobus přijel i odjel, bohužel jen v zákoutích škodolibosti virtuálního škůdce.

Kiláky: nic moc, asi 105 + něco po městech

Náklady: asi 15 tisíc i s letenkou

Strukturované galerie jsou dvě. Pohoří Teno a Anaga a pobřežní sopečné krajinky, města a trek z Vilafloru do Arony.

Co bylo:

l. Patnáct km z El Médano do Costa del Silencio, od hory Montaňa Roja k Montaňa Amarilla, při pobřeží s výhledy na různobarevnou krajinou, hory v dáli a moře zblízka. Zahrnuty jeskyně obydlené vagabundy jako já, lítost, že nespím tady někde, masturbující pán, nějaká ta koupačka a tak. Busem jsem se přesunula do Los Cristianos, peleše turismu, restaurací, pláží a osobní nostalgie. Vše jsem využila tím, že jsem vyrazila po přímořských promenádách do svého Duque Nest Hotelu v Costa Adeje, sedm loudavých kilásků s různými přestávkami a slzením na pláži s pivkem v ruce, páč ten čas tak strašně rychle letí...

2. Tři noci v hotelu na jihu mi měly dát dostatečný manévrovací prostor pro výběr počasí, což se mi fakt hodně hodilo. Nahoru do Parque Nacional de Teide jezdí jen jeden bus denně. Začíná v Costa Adeje v 9.15 a nahoru dorazí nejdříve v 11, zpátky vyráží kolem čtvrté. Přesně na ty hodiny mezi tím, byla tak nesympatická předpověď, že mě odradila. Kdo zná mou úpornost ve lpění na vyšperkovaném itineráři si asi umí představit, jaký boj mě stálo zvolit náhradní program. První pokus byl víceméně podle plánu. Vyjela jsem do Vilafloru a pak došla do Arony, asi 18 km po červené GR 131, nejdříve lesy, z Ifonche pak kolem špičaté hory Roque Imoque (1107) otevřenou horskou krajinou k Roque Conde, hoře, která vévodí celému jihu. Ten den jsem celkově dala 23 km a i když to bylo převážně dolů, bolely mě nožičky tak, že jsem uvažovala o odpočinkovém dni!

3. Počasí tak nějak zařídilo, že moje rouhání bylo vyslyšeno. Rozhodla jsem se strávit den na pláži, ale už kolem deváté koukám, že lezu na horu Guaza (435) u Los Cristianos. Lítostivě jsem hleděla na odhalené a zasněžené Teide, kde jsem chtěla býti, ale přesně v jedenáct se zatáhly mraky a šlus. Nahoře temno, na jihu slunce. Nakonec jsem byla ráda, že sestupuji do zóny malpaísu, což je speciální termín pro suchou vulkanickou krajinu skoro bez eroze, kde lze pozorovat zajímavé jevy jak geologické, tak rostlinné, prostě mix tvarů, barev, vůní. Kvůli objektivitě dodávám, že výstup začíná u dálnice a že mi dalo dost práce ji ignorovat. Sestup pak je doporučeníhodná idylka. Celkem to hodilo asi desítku + oběd, vínko a zevlování na pláži. Busem jsem přejela do La Caleta, za níž je další malpaís, ale už padl večer, tak jsem se při pobřeží vrátila do hotelu, cca tři kiláčky, nestojí to za řeč.

3. V plánu bylo rezervované Barranco de Infierno (Pekelná soutěska). Platí se tam vstupné 11 e a povinně nosí helma, což do těchto míst láká senzacechtivé turisty. Ano, je to tam pěkné, ale ne víc než jiná místa, kde nemáš na palici zbytečnou helmu, nic neplatíš a nikoho nepotkáš. Tam a zpátky to dá asi 6 kochacích km, dvě hoďky na to stačí. Odpoledne jsem měla v úmyslu dojet do Erjozu v pohoří Teno a odtud dojít pěšky do albergue Bolico. Bohužel zafungovala nedorozumění v dopravě, dokonce jsem vzala i taxíka, ale dorazila jsem nahoru v mlze, dešti a s minimální chutí i časovou rezervou seběhnout do albergue. Se skřípěním zubů jsem tedy sedla do autobusu a usmířila mě až panoramatická jízda do Las Portelas, kolem Masca. Postarala se o to uzounká silnička plná serpentýn, výhledů i adrenalinových momentů. Las Portelas je horská vesnička, kus za ní se nachází alberge Bólico, přesně to, co se mi líbí. Horské ticho, jednoduchost, nádhera. Za mě deset bodů z deseti. Padla jsem si do oka se Sandrou, která albergue obsluhuje. Dala mi dvoulůžák s koupelnou, přestože jsem měla mít jen sdílený pokoj. Kromě mě a mladého českého páru dobrodruhů tam skoro nikdo nebyl. Večerní procházka ukolíbala mou duši do hlubokého spánku.

4. Program se sešel s plánem, podpořen i počasím. Šla jsem fakt spektakulární trek přes hřeben Bólico k nejzápadnějšímu mysu Tenerife, k Punta de Teno. Nejdříve po TF 56 na kopec Cumbre Bólico, pak po TF 51 až k mysu, asi 17 km, většinou po hřebeni nebo těstě pod ním po úbočí. Výhledy do dvou údolí, ale hlavně na zasněžené Teide a na ostrov Gomera. Krajina se měnila, voněla, skvěla, nebylo hluchého momentu. Dokonce jsem potkala Rumburaka, který se mnou komunikoval, nechal se natáčet na video. Pak odletěl s nějakou jinou vránou. Lábus na dovolené. Punta de Teno s majákem, pláží a divokými skalisky je spojena s Buenavista autobusovou dopravou, zas je to panoramatická jízda, která je zážitkem sama o sobě, a to za pouhé 1e. Z Buenavisty jsem dojela dalším busem do Las Portelas i s lahvinkou vína, kterou jsem skoro celou vysápla ve společnosti Scarlett Vilkové a jejího románu Až uvidíš moře o Řecích u nás od r. 1948 do současnosti. Sice tematicky mimo Kanáry, ale strhující natolik, abych kvůli tomu ponocovala.

5. Složitá doprava+nevalná předpověď+kocovina=změna plánu. Na Teide se nejede, budu se lenivě kochat vesničkami (Portelas, Lagunetas) a zelenou krajinou při sestupu po TF 55 do Los Silos (asi 9 km) a pak mořskými vylomeninami v Bufaderu (2x2km, koupání, čumění, banánové plantáže, sopečná krajina, útesy a tak). Samotný přesun zpět do El Medana jsem realizovala poněkud dobrodružně, večer, celkem pěti autobusy, kdy ten nejpodstatnější na mě asi čtvrt hodiny čekal v Santiagu, jak mi domluvil řidič na lince Buenavista-Santiago. V hostalu Campobase v Medanu jsem potkala zajímavé lidi, skoro jsem litovala, že se nemohu zdržet déle, ale můj čas je vyměřen vnějšími, leč silnými okolnostmi, jako je například (nedostatečná) délka jarních prázdnin. Svoboda vocaď pocaď.

7. Při přejezdu na sever do Santa Cruz byl v plánu trek Mil ventanas de Guimar, tak trochu nelegální, možná i riskantní. Začala jsem ale potulkou velmi atraktivním malpaisem směrem do Puertita. Kdyby to byl obraz, tak ho nazvu Dominance černé. Exotická krása, zdobená zeleným a červeným rostlinstvem a třemi kopci. V dálce směrem do vnitrozemí se obloha snažila, aby tomu dala dramatický podtext (viz foto), zkrátka se chystala další neplecha se záměrem zkřížit mi plány. Pobřežní část severně od Puertita i městečko samotné jsou překrásné, opět jsem litovala, že nemám spací věci. Vyjela jsem busem do Guímaru, což je celkem nezajímavé město, zaškaredilo se počasí a od místních jsem se dozvěděla, že jsem blázen, když v tomhle chci jít Mil ventanas, navíc, když to je privado a chodit se tam nesmí a sama už vůbec ne. Sice přehánějí, ale změnila jsem plán, prohlédla si dírou v plotě Pirámides de Guímar, úplně to stačí, snědla kus kozy, kukuřici a ještě něco, sjela opět do malpaísu, ale z druhé strany než dopoledne a s prvními kapkami deště se zanořila do vulkanické krajinky, která v sílícím dešti působila trochu depresivně, přestože se ji snažila rozveselit duha. No, promokla jsem na kost. Dočvachtala jsem do kostela Socorro (překlad Záchrana) v proudech vody doběhla do protějšího baru Socorro, což byl v dané situaci fakt případný název. Nějak jsem vyždímala oblečení, dala vínko a bylo zas hezky, a to po celou cestu do půvabné Candelarie s nejkrásnějším kostelem na Kanárech. Odtud busem do Santa Cruz na poslední hostal, přímo Art Hostal de TFE, vyzdobený kopiemi slavných obrazů a více či méně vkusnými kreacemi místních umělců. V každém případě milé a originální místo, kde jsem si vyfénovala již lehce zapáchající a bohužel jediné funkční boty, neboť sandály odmítly nadále sdílet moje nápady a spáchaly sebevraždu.

8. Dopoledne jsem prohlídla uneskáckou La Lagunu, pěknou, ale nijak speciální. Pak jsem se nechala vyvézt k Pico de Inglés uprostřed pohoří Anaga. V této oblasti nahoře jsou tři lákadla, kvůli kterým se sem ženou turisté: vyhlídka, zaříznutý kaňon se stromovým stropem a průhledy do mlžného pralesa. Jak již zmíněno, je to přístupné po silnici, takže se tu vyskytuje poměrně dost lidí. Pokud ale vykročíš na nějakou klesající stezku (a jiné než klesající odtud vlastně ani nevedou), tak se zanoříš do pralesa a jsi sám/sama. V minulosti jsem šla z Cruz de Carmen po TF 10 do Punta de Hidalgo, tedy východní stranu, dokonce 2x, teď jsem chtěla zkusit stranu opačnou, tak jsem zvolila TF 2 do Valleseco s pokusem zdolat Roque del Agua a s dlouhou kochací pauzou na Buena Vista, kde by se tak krásně přenocovalo. Zažila jsem tu výjimečnou událost, že koryto kaňonu bylo naplněné vodou. A nejen to, voda tekla i po cestách.

Navečer a večer jsem užívala městského života. Obrovský dojem na mě udělalo Auditorio, tedy tenerifská opera, jedna z nejúchvatnějších moderních staveb ve Španělsku.

Přesun domů je s přestupem poměrně zdlouhavý, ale až do Barcelony mi to usnadnila výše zmíněná Vilková a navíc jsem potkala hodně zajímavý český pár, který mi ozřejmil, že Pico de Teide za svítání hází nejdelší stín ze všech hor na světě. Kvůli tomu tam jeli a na několikátý pokus se jim podařilo na Teide vylézt a na vlastní oči to spatřit a nafotit, i když v daném počasí to byla událost na pomezí hrdinského činu. Takže jsem na poslední chvíli získala další posedlost. Musím to vylézt, musím tam znova. Po kolikáté už?

Kromě zážitků jsem získala i další poznání. Pokud se budu denně ubytovávat, tak se mi nepovede očistit od nánosů. Od nánosů špíny jo, ale myslím to jinak. Na vícedenním treku mi mozek běží, v ideálním případě neběží, úplně jinak. Daří se mi hluboce prožívat přítomnost a obdiv k tomu, co vidím, kde jsem. Žádné příměsi, čistá droga. Naopak, každodenní doteky civilizace mi zajistí bezpečí a pohodlí, ale rozlet duše logicky narazí na pravidla společenského paradigmatu. Takhle nějak to chodí u introvertů.

Pro zajímavost původní plán zde:

Pha-Madrid 3.2. 9.45 - 12.40 VBEEVF , Mad - TFE jih 17 - 19.05 FR6801, THBM5N

Tfe sever 12.2. 10.50 - 15.05 OJ8SPX FR 3212, Bc-Pha 18.05 - 20.35 HD6R2J , FR 3060

pá 3.2. 19.05 přílet. Ubytovat se v El Médano Casa Grande Surf Hostel 466 kč se snídaní, pláž,

so 4.2 Adeje - Duque Nesthotel 620 se snídaní os 8h. Tam: bus 470 - hodina cesty do Cristianos (9.20, 10.30,11.30, 11.50, 12.30. Stavit se na dunas petrificadas a Costa Silencio.( Možná Paisaje Lunar - 13km, 4 h, circular z vilaflor, možná nechat na další přejezd)

ne 5.2. Adeje - Caňadas linka 342 v 9.15 (bus 473 v 8.31 na estación). Dle počasí: Montana Blanca, Minas de san Jose (CatedralS16, S 35), Cumbres de Ecanca (S31 Parador - LasLajas-16.20?)

po 6.2. Adeje - trek Vilaflor - Arona 18km, 7h, klesání, obtížné.

út 7.2. Barranco de Infierno 6,5km - 3 a půl h, 11 e, objednat na 10.00. Jede tam 473 v 9.15, 15min. Poté busem 460 ve 14.10 (11.55, 16.00, v nouti: z Santiago jede bus 355 v 15.05 a 17 - půl h.) do Los Palos de Erjos 1h, pak 7 km do Albergue Bolico Teno, být tam mezi 17 - 20, (+34) 634778328 (varianta ALBERGUE SAN JOSE DE LOS LLANOS)

st 8.2. Albergue Bolico, trek k Punta de Teno (13km-4,5h), busem do Buenavista 16.35, 17.25, 18.25 tam možná Bufadero en Buenavista, busem do Las Portelas 17.55 - 355, (15.10, 20.20 - 366)

čt 9.2. Ještě Teno,Při přejezdu mozno Infierno, event. Vyjet do Vilaflor - dát Paisaje Lunar a sejít do Granadilla (14 - 19km, až 7 h) El Medano, Campobase. Busy: asi v 9.50-355 to Santiago, ale na celodenní program z Vilafloru 7.23, pak Sant.8.09, Crist. 9.15 (jen 7 min na přestup), dorazím v 10. - dle Rom2rio-ověřit na místě.

pá 10.2. Při přejezdu do Santa Cruz, Tenerife Art Hostal dát Guímar (malpaís nebo mil ventanas)

so 11.2. Tfe Art Hostal, 8.25, 8.40, 8.55 (102, 103) 13 minut do La Laguna, pak prohlídka a ve 12 z Laguna bus 275 - cruze Pico Ingles/carboneras, nebo 273 v 11 do Pico (1/2h), pak trek do Cuevas/Valleseco, odbočka na Roque de Agua, max 9km, 3h.

ne 12.2. Odlet TFN v 10.50 Busem 20 v 7.30, 8, 8.35, 9.05 - asi 20-26min.

Busy https://www.titsa.com/

482 - Vilaflor - Cristianos 17.45 z Vil, 11, 14.05 z Crist - pozor, zastávka jinde, 22.00 končí v La Camella

408 Granadilla - Isidro - Médano (+ 409,410,411)

036 Granad - Guimar 10.30 - 1h40m

035 totéž, ale ve 14.30 a 06.15 (zastávka blíže ventanas)

111 - Sta cruz - costa Adeje. 2paradas en guimar. Návaznost na 120, 121 - Puertito de G - G. Obojí jezdí často. Z Guimar do Pilarica jede v 10.55 a 14.50 bus č. 35 - přiblížení - vystoupit na Mirador de Don Martín.

360 - puerto de erjoz - llanos 15.45, 19.10

369 - punta de teno, 14.25, 15.25, 16.35, 17.25 poslední v 18.25, 1E, 20min

120 - sta cruz - guimar

129 guimar - candelaria 20 min.

365 - buenavista - Masca 14.20

355 - Buenavista - Santiago 17.55
273, 275 - Pico de ingles n. Las Carboneras

121, 120 - Caletillas - Guimar

470 - El Médano - Cristianos, 1h, často

416 Granadilla Cristianos, často

419 Gra - Vil 13.50, 35 min., días lectivos

471 Adej - Playa Paraíso

348 v 9.30 z Pto de la Cruz

https://www.webtenerife.com/que-hacer/naturaleza/senderismo/senderos/camino-de-chasna-paisaje-lunar/

https://www.webtenerife.com/que-hacer/naturaleza/senderismo/senderos/anaga-chasna-tramo-vilaflor-arona/?_ga=2.215138719.984910284.1673472937-1080087631.1673472933

Barrancode Infierno - objednat se-Ruta del Barranco del https://www.barcelo.com/guia-turismo/es/espana/tenerife/que-ver/barranco-infierno/ 11e

playa de Benijo, una de las más espectaculares e inolvidables de la isla. Se ubica en el encantador pueblo de Taganana, en el caserío que le da nombre. Situada entre dos roques, se accede a ella bajando un sendero con escaleras.