Tenerife 24 - na kole

Komentované fotogalerie jsou tři. 1. Trasa z Paradoru přes Boca Tauce do pohoří Teno,    2. Pico Viejo a trasa do La Medida a 3. toulání po pobřeží na východě, jihu i západě.

Kam v zimě na cykločundr? Na Tenerifu! S kým? S Pavlem! Kdo? Já!

Kdy? V únoru o jarňákách, 7.-19.2.

Jak? S Wizzairem z Budapešti, což nabídlo příležitost vyzkoušet si maďarské lázně v Mošoni a popít v Hustopečích.

Počasí? Tentokrát přející, jen jsem musela přizpůsobit plány aktuálním meteorologickým výkyvům.

Náklady: s Pavlikem vždycky podstatně vyšší, než když jedu sama, protože furt leze do hospody a poměrně dlouho jsme byli v civilizaci. Nafta, letenky, autobusy, lanovka, lázně v Maďarsku, ubytko na Moravě, restaurace a tak, no asi 20 tisíc.

Co bylo? V hlavní roli bylo plánované Pico Viejo, petrifikovaná duna u Montaňa Amarilla, kde jsme sklidili potlesk za sportovně-artistický výkon a za statečnost, a pohoří Teno. Velkou pozornost a značnou část energie spotřebovalo barranco Paloma, které nám dalo pořádně za vyučenou.

Chronologicky to tedy vypadalo takto: Projeli a prožili jsme pobřeží mezi Los Abrigos a Los Cristianos, odtud jsme vyjeli autobusem do Vilafloru, dali tam trochu cyklistiky a trochu pěšárny k Paisaje Lunar a ráno pokračovali na Parador de las Caňadas de Teide. Projeli jsme Parque Nacional de Teide od Paradoru do Boca Tauce, přes Lavas Negras k hoře Samara, odtud klesání směr San Juan de los Llanos přes úchvatnou Černou horu – Montaňa Negra. Teno jsme projeli přes Erjos po Pista de Monte de Agua do Buenavista. Pak zase pobřežní toulání do La Caleta, kde jsme sedli na autobus a dojeli do Puerto de la Cruz. Přechrupli jsme na skalisku na pobřeží a ráno šupity na autobus, který nás dopravil o 2100 m výše.

Vylezli jsme u lanovky, schovali kola, přetavili se na pěšáky a vyrazili na horu Montaňa Majúa. Asi ve 3 nás lanovka vyvezla na Teide, bezostyšně to přiznávám. Jinak bych k této akci Pavlika nepřemluvila. Místo abychom tedy na Pico Viejo vystoupili, tak jsme k němu sestoupili, ale i tak mi chlap a jeho koleno nadávali a slibovali, že už se mnou nikdy nikam nepojedou. Barevnost krajiny, měnící se odstíny se západem i s východem slunce, jasné nebe, hvězdy, celé to odvěké dívadlo ho nakonec nadchlo, jako každého, kdo má to štěstí a je přítomen. Výhledy přes kráter Starého vrcholu na Teno a dál, na ostrovy la Palma, Hiero a Gomeru zklidní každého kverulanta. Ráno jsme sestoupili k Roques de García, busem dojeli ke kolům, vrátili se k cyklistickému vyznání a dojeli parkem do Portilla na skvělé carne de cabra. Odtud jsme si to pěkně vyšlápli na vyhlídku mirador Roque de Caramujo, kde jsem strávili další úžasnou noc.

Další den měl být hlavně sjezd, už jsme se těšili na odpočinek u moře. Vyšlápli jsme to k observatoři a tam začal. Luxusní kilometry. Můj úmysl, ve kterém mě utvrdily mapy.cz, byl geniální. Sjet k místu, odkud se dá napojit na trasu galerie Ventanas de Guimar. Neslo to s sebou malinko nelegální průjezd Barrankem Badajoz a Paloma. Tak jsme tam odbočili. Pavel to sjel, já většinou vedla. Dojeli/dovedli jsme na dno údolí a zjistili, že proklamovaná cesta tam není! Nakonec jsme jakýsi náznak našli a usoudili, že ten kousek se nějak prosekáme, vždyť to je z kopce a představa, že bychom se měli vracet zpátky do krpálu se nám vůbec nelíbila. Asi kilák jsme se prodírali, abychom zjistili, že to fakt nepůjde. Teda já myslím, že by to možná šlo, ale Pavel zavelel, že dost a že se jde zpátky. Vysekávali jsme se z toho celý den. Pavlik, který věčně něco kritizuje a nic mu není vhod, byl protentokrát úžasný, nepyskoval, ani nenadával na moji umíněnost, i když bych si to i trošičku zasloužila. Dokonce byl vtipnej. Když jsme vylezli z džungle a stanuli pod krpálem, prohlásil: "to nejhorší máme za sebou a to nejtěžší nás čeká." A taky že jo. Musela jsem sundat brašny a po úsecích střídavě vytlačit kolo a vynést zavazadla. Zůstali jsme spát v horách, nedaleko (přísně zakázaného) vstupu na Ventanas de Guímar, ale ani jsem nešpitla, že by stálo zato trochu to obhlédnout, když už tady jsme.

Ráno jsme sjeli do Puertito de Guímar a užívali si moře. Na plánovanou trasu v pohoří Anaga nebylo moc času a oba jsme se shodli, že na poválení u moře vlastně není nic špatného, zvlášť na tak krásném místě. Dali jsme tedy příjemnou trasičku z Guímaru do Candelarie, odtud jsme sjeli autobusem na jih k letišti, zkontrolovali vaky a tím uzavřeli okruh ostrovem. Ještě zbyl den na poflakování na pobřeží, tak jsme dojeli do Costa de Silencio, tentokrát po cyklisticky sjízdné cestě, já si vylezla na Žlutou horu, celá nostalgická, že dovolená končí, Pavlik se plážoval, celý šťastný, že má dovolenou za sebou.

Itinerář, který se na rozdíl od loňských improvizací skoro celý splnil:

St - 7.2. 13.45 z Budapešti – 18,30 skalní přístřešky u letiště.

čt – 8. pobřeží, 1/2h na letiště, Bus z letiště10.00, 10,30, 11.00-20 min do Cristianos, Vilaflor v 11 a 14, Paisaje Lunar

pá – 9. Bus v10.11 na Parador, , sjezd do S.J.de LLanos, pak Teno

so –10. Dojet do Buenavista (30?) podél pobřeží 7km do La Caleta de Interián, (možno přespat?) nebo Bus 363 do Orotava/Sta Cruz – 1h, pak do La Caldera 1/2h. Zeptat se, zda 348 v 9.48 nabírá, ev. Sjet do Chasna – 16min-nocleh (ráno bus v 10) Možno z Orotavy.

ne-11. Vyjet na Teide, Pico Viejo - nocleh

po-12 Trek do Paradoru, busem pro věci, 38km do Puertito přes Barranco de Badajoz (bod 3-voda) a Ventanas de Guimar'(bod 4, 3km/500m), + Ventanas . Nocleh kdekoliv cestou.

út-14.– Puertito -Candelaria 8km, Cruz del Carmen (z Laguny 13,30, 15,25, 16,05, 18,50-24min, hřebenovka směr Chamorga

st -15. Anaga, večer přesun do Cristianos

čt –16. Los Cristianos - Medano a odlet 18.55 -01.15

pá –17. 1.15 přílet, nocleh 36km od Budapešti, tedy asi ve 3 ráno so –18. 151km/1h22m do Mošoně, tam 11-16 lázně, 130km/1h30 Mutěnice ,Statek, San Marco, U Urbana

ne –19. 350km do Klučova