Fuerteventura 23

Komentované fotogalerie jsou zde: sever a střed, jih

Co je na Fuenteventuře nejhezčí? Východy a západy slunce, pláže, ticho a specifické kouzlo krajiny. Loňský úspěch sopečného ostrova jsme se rozhodli zopakovat.

Kdo? Stále stejný tandem, Pavel a já. 

Kdy? Opět v čase vánočním, tentokrát jsme přetáhli až přes Silvestra

Jak? S Wizzairem z Katowic. V místě párkrát autobusem, nicméně většinou na kole na těžko, jak už v našem případě bývá, spíše necestami než cestami.

Ubytování: kromě vánočního dne u Emilia jsme trávili noci přímo pod hvězdami na úchvatných místech. To je právě jeden z nejvyšších triumfů Fuerteventury.

Počasí: slunečné, čisté nebe pro pozorování hvězd, úplněk. Před naším příjezdem hojně pršelo, takže jsme měli nevídanou příležitost zabahnit si kola.

Co bylo? Corralejo, cesta vnitrozemím kolem sopky Bayuyo do údolí de los Encantados, El Cotillo, La Oliva a trasa k východnímu pobřeží do Parque Natural de Corralejo, Caleta de Fuste, krátká, ale výživná trasa do Pozo Negro po východním pobřeží, silniční přejezd do La Pared na západě přes Valles de Ortega, Tuineje a Pájaru, pak zase zpátky na východ do Costa Calma, odtud přes Laguna de Sotavento do Esquinza a do Morro Jable, pak samozřejmě Jandía, Puerto de la Cruz, maják, nejzápadnější bod, výšlap a sjezd do Cofete, ikonická pláž Barlovento, vila Winter opředená nacistickou pověstí, drsný výšlap/výstup do sedla Degollada de Cofete, Silvestr v Puerto Rosario a v Puerto de Lajas. Já si navíc dala výjezd/výšlap na nejvyšší horu Pico de Zarza (812 m), zatímco Pavel zodpovědně hodnotil kvalitu piva v Morro Jable.

Prošněrovali jsme ostrov 3x na západ a zpět, projeli jsme ho od severu k jihu, tentokrát poctivě bez podpory autobusu.