Gran Canaria na kole 2022
Komentovaná fotogalerie je tady: vytahni-paty-na-gran-canarii.webnode.cz (vč. vzpomínky na 2005)
GC
vypadá přibližně jako kužel s podstavou necelých 50 km v
průměru. Výšku uprostřed zajišťuje Pico de las Nieves (1949
m). Plášť je rozrytý četnými roklemi a úzkými údolími
(barrancos). Každému tedy musí být jasné, že cyklistika na těžko
tu je dřina. Pokud nešvindluje. A to my jo!
Kdo? Pavel a já
Kdy? Jarní prázdniny (11. - 18. 3.)
Jak? S Wizzairem z Vídně. Letenka i s kolama asi za 3 a půl tis.
Počasí: dle volby. Na jihu peče slunce, uprostřed dokonce prý napadal sníh, na západě nás málem odnesl vítr. Na GC si lze počasí navolit, podle toho, kde zrovna seš. Bohužel nejde kombinovat volbu prostředí a počasí. To si holt musíš rozmyslet.
Kilometry: jen něco přes 200, ale nastoupali jsme asi 5800 výškových metrů a sestoupali 9100.
Místní doprava: autobusy Globales. Krom jediného případu nám vzali i kola, i když jsem občas musela přemlouvat. Pavel vždycky bleskurychle rozmontoval a smontoval kola, sláva mu! Bez něj by to nešlo.
Ubytování: 2x Vistaflor v Maspalomas, 1x Residencia Los Conejos u Las Palmas, 4x ve stanu (pole, moře, vegetací prorostlé barranco a piniový les)
Náklady: já necelých 12 tisíc (vše včetně pojištění, letenky, ubytování, parkování, nafty...), Pavel podstatně víc, páč do sebe furt leje to pivo a v restauracích platil i za mě.
Co bylo? Zážitkové sjezdy, nádherná zelená příroda severu, spektakulární krajina západu, lokální tajfun na trase ze San Nicolás (80 km/h, v nárazech víc), výstup na Roque Nublo (1749 m), piniové lesy v centrální části ostrova, luxusní Maspalomas a duny, severní pláž v San Felipe, západní pláž v La Aldea de San Nicolás, jižní pláže Playa de Inglés, Maspalomas, faro, Meloneras a jako bonus nečekaně krásná pláž na východě s marockým šmrncem - Ojos de Garza. K tomu vesničky a města, Telde, Cruz de Tejeda, Moya, Galdar s banánovými plantážemi, La Aldea de San Nicolás a Playa de la Aldea de San Nicolás, Mogán a Puerto de Mogán, Ayacata, Santa Brígida... Snažila jsem se volit trasy, které neznáme z minulosti (2005 či čtvrt století zpátky, kdy jsem tam bydlela).
Trasy
Příletový večer: Letiště - Telde
13 km, 264 výškových metrů. Uvítací vínko v Telde, stručná noční prohlídka města + hledání ubytka za městem, kde jsem objevila opravdu chudou tvář Kanárů. Spali jsme v poli utahaní jak koťata.
Cruz de Tejeda - Moya - San Felipe
25 km, výškové metry nahoru/dolů asi 600/2100, sjezd z nejvyššího místa 1667 m.n.m.
Suverénně nejkrásnější den. Chytli jsme bus ráno v 7 hod do San Matea, tam jsme přestoupili na bus do vysoko položené Cruz de Tejeda. Počasí slunečné se skvělou viditelností široko daleko. Výhledy na Tenerifu a vůbec všude. Při sjezdu jsme vystřídali několik zcela odlišných ekosystémů. Celkem na dlouho jsme zakotvili na překrásné pláži Charco v San Felipe. Pak jsme ještě pokračovali do Galdaru.
San Felipe - Galdar - pobřeží a banánové plantáže
18 km, 660 výškových m nahoru i dolů.
Trasa vede po pobřežní silnici prakticky bez provozu. Míjeli jsme četné jeskyně, tak typické pro tuto oblast. Galdar má pěkné centrum, ale hledání místa na spaní nebylo tak jednoduché, jak jsem si představovala. Rozsáhlé banánové plantáže jsou obehnané vysokými zdmi, tam jsme tedy hlavu nesložili. Dojeli jsme až na pobřeží a našli skvělé místečko nad mořem.
Juncalillo - Lugarejos a přehrady - Aldea de San Nicolas - Playa de la Aldea
43 km, výškové metry nahoru/dolů 1318/2457, nejvyšší místo 1165m
Ráno jsme si za Pavlova remcání zase museli přivstat, abychom chytli autobus, který nás vyvezl do Juncalilla (1165 m.n.m.), což nám ušetřilo hóóódně námahy. Zpočátku bylo mlhavo a chladno, ale během sjezdu se teplota radikálně měnila, takže do Nicolasu jsme dojeli spálení a na pokraji úžehu. Krajina opět úchvatná. Odevšad nás kontrolovalo mystické Roque Nublo a další význačné skály. Stále jsme zastavovali, fotili a řikali ach! Playa de la Aldea de San Nicolás je moc pěkná. Kromě koupání a přírody nabízí i výborné restaurace. Využili jsme obojího. Večer jsme dali vínko na oblázkové pláži se zraky upřenými střídavě na hvězdy a na siluetu Tenerify na obzoru. Opět romantika jak prase. Magický večer. Noc jsme strávili v Barranco de la Aldea uprostřed bujné vegetace a kousek od moře.
Playa de san Nicolas - Pto Mogan
38 km, 1344/1344, nej 702 m
Počasí si uvědomilo, že je březen a že má zlobit s pasátama. Začalo foukat, takže koupání bylo spíš pro odvážné. Já jo, Pavel se raději držel piva. Proflákali jsme spoustu času ve městě a po restauracích, čekali jsme na autobus, který nás nevzal. Tuto trasu jsme neočůrali. Naštěstí foukalo nejen silně, ale i správným směrem, takže jsme kopec vyjeli částečně i na větrnou energii. Nahoře v sedle jsme si ještě zablbli, opírali se o vítr a hráli si s ním a těšili se, že z druhé strany už řádit nebude a že si zase užijeme (tentokrát) zasloužený sjezdík. Nebylo tomu tak. Z druhé strany fučelo ještě víc. Na ostrovech se vítr prostě chová divně a nerespektuje žádná logická očekávání. Pavel popojel a zmizel. Já spíš vedla. V poryvech jsem se držela silničního zábradlí, druhou rukou jsem držela vlající kolo, uhýbala padajícím kamenům a říkala si, že jsem kráva a že jsme asi zase přestřelili. Nakonec nám Pánbůh seslal náklaďáček, který nás popovezl o pár kiláků jinam, kde po větru nebylo ani památky. Holt rozmary. Trasu jsme dojeli obohaceni o spoustu dalších dojmů z krajiny, barevných skal, z duhy... Za stmívání jsme proběhli Puerto de Mogan, kde jsem se podivovala nad novou luxusní výstavbou a začala se dojímat vzpomínkami. Pak jsme vzali bus do Maspalomas, kde jsme se ubytovali ve Vistafloru. Asi před deseti lety jsme tu trávili dovolenou a před čtvrt stoletím jsem v této oblasti strávila několik let.
8 km
Sice bylo v plánu odjet do centra ostrova, ale slečna recepční nás odradila. Ukazovala fotky, že tam je sníh a chubascos a že včera dokonce uzavřeli silnici, protože vítr o rychlosti 100 km/h a vyšší si pohazoval s kameny a auta by dopadla zrovna tak. Na jihu bylo milo, svítilo, hřálo, prostředí tu je nejluxusnější z celých Kanárů, úplný opak prostých bílých vesniček v horách či zemědělského Galdaru. Užili jsme si tedy dun i pláží, romantické podvečerní projížďky i večera se skvělým vínem na skvělém místě, jak jinak, než uprostřed dun. Dokonce jsem k této příležitosti vzala skleničky.
Vistaflor - Meloneras a zpět
12 km
I druhý plážový den jsme krom malé projížďky opět strávili odpočinkově jako důchodci. Kolem třetí jsme začali číhat na autobus do Ayacaty, plni napětí, jestli nás veme. Vzal. A vyvezl do výšky 1340 m. Jízda po silnici z Maspalomas do Tejedy je zážitková sama o sobě, obsahuje výhledy do divoké a suché krajiny a do četných srázů. Umění řidičů autobusů je obdivuhodné.
Ayacata - S 85 rozcestník na Roque Nublo - zpět a na silnici k přehradě Chira
8 km, 535/671, nejvyšší místo 1423 m.
Vylezli jsme v Ayacatě do psí zimy a vyrazili k Roque Nublo. Ukázalo se, že cesta pro pěší a horská kola S-70 je myšlena spíš pro kamzíky, že je fakt kosa a že se stmívá. Tak jsme teda sjeli směrem k přehradě Chira a ubytovali se na krásném místě v lese s výhledem na hory. Romantiku jsme opět chtěli podtrhnout dobrým vínem, ale kazilo nám to drkotání zubů, tak jsme zalezli a spali.
Spací place - Ayacata - Santa Brígida - Tafira Alta
38 km, výškových m: 1077/1838, nejvyšší místo 1727 m + malá pěší vsuvka Roque Nublo: 3 km do 1749 m (1813m)
Dominantou ostrova i celého našeho výletu mělo být Roque Nublo, Pico de las Nieves a pobyt v centrální části ostrova alespoň dva dny. Počasí nás ale zahnalo na pláže a Nubláče zahalilo mlhou. On to vlastně má v popisu práce, protože na hlavní úvazek to je Oblačná skála. Nicméně i tak jsme tam vylezli a pak se vydali na poslední sjezd k Las Palmas, dokonce jsme i vzali svérázné ubytko u nesmírně zajímavé staré paní, která jako malá znala Dalího. Paní pochází z Cadaquesu, umí několik jazyků a hlavně umí skvěle vařit.
Tarifa - Las Palmas - Playa Ojos de Garza a odlet
18 km
Od odletového dne jsem mnoho neočekávala. V ranním městském provozu jsme sjeli na autobusák San Telmo v Las Palmas, přesunuli se autobusem na letiště, našli svoje vaky na kola a vydali se na pláž Ojos de Garza nedaleko letiště. Naprosto parádní pláž s velkým kouzlem osobnosti! Písečná, obklopená domky a miniaturní promenádou. Příliv dosahuje až na zápraží domů. Celá zátoka má tak trochu marocký šmrnc. Několik hodin jsme vysedávali v restauraci situované skoro v moři. Fascinovalo mě to. Šla jsem na krátkou procházku a zjistila, že se mi líbí i okolí. Stále je co objevovat.
Původně bylo v plánu setrvat ve Vídni až do neděle, ale oba jsme byli unavení a hádaví. Kdysi jsme se dohadovali nad jednou papírovou mapou. Teď do procesu vstupují moje mapy.cz, jeho navigace a jeho stařecká mrzutost. Do Vídně jsme přiletěli před půlnocí, dojeli asi 12 km do Parktigeru pro auto a vyrazili k domovu. Přechrupli jsme někde na vinici u Mikulova.
Krásná dovolená se vším všudy. Snad se tam ještě někdy podívám. Naposledy jsem tu byla v roce 2005. Tak zase za 17 let?