Bulharsko křížem krážem

Fotogalerie je tady: https://krizem-krazem-bulharskem.webnode.cz/

Bulharsko je dostatečně nosné pro zážitkovou dovolenou, má v rukávu esa hlavně v podobě hor, jezer, nádherné přírody. A my jsme si ta esa vytáhli.

Kdo? Tentokrát oba, Pavel a já

Kdy? 12.7. - 25.7. 2021

Jak? Zamýšleli jsme přechody Rily a Pirinu, takže jsme se nabalili natěžko, ale většinou jsme se ubytovávali.

Co bylo? Bylo to nejlepší z Rily (Sedm jezer), z Pirinu (Výstup na Vichren) a z Rodop (cyklistka, pochutnání pro bikery), byla i řeka Struma na kajaku, byla i pěkná města (Veliko Tarnovo, Bansko, Plovdiv, Sozopol) a vesničky (Široka Laka), byla i ošklivá města (těch je v Bulharsku většina, ale míjeli jsme je v autobusech) a samozřejmě i Černé moře (Černomorec, Sozopol, Burgas, Varna). Díky Pavlovu kolenu jsme více posedávali v hospůdkách než chodili, takže jsme odkryli nejedno tajemství bulharské gastronomie. Její nejsilnější stránkou jsou podle mě polévky a saláty. Miluju supa škembe (držkovka s česnekem). Grilovaná masa. Pouliční pizza a kebab - blé, nic moc.

Itinerář:

V neděli v noci nás Wizz air dopravil do Varny. Přechrupli jsme u letiště,

1. dopoledne prohlédli Varnu a vyčvachtali se na pláži, odpoledne vyrazili do Veliko Tarnova. Cestování v Bulharsku je zdlouhavé a pomalé, s tím je třeba počítat. VT bývalo kdysi hlavním městem, krom toho je opravdu pěkné, stojí za vidění.

2. Další den jsme se přesunuli Do Rily, což zabralo skoro celý den (Sofie, Dupnica, Sapareva Banja, lanovka), podvečer a noc jsme už trávili v horách.

3. Sedm rilských jezer, jedna velká paráda. Pro mě nové. Přechod Rily (Borovec - Musala - Rilský klášter) jsem absovovala v minulosti, takže jsem ani neprotestovala, když Pavel rozhodl, že mu postačí jezera a přechod Pirinu.

4. Městečka: lázeňská Sapareva Banja, autentický (celkem ošklivý) Blagoevgrad a překrásné Bansko.

5. Výstup na Vichren. Přenocování v chatičce nad řekou u chyža Vichren.

6. Zahajujeme přechod, Pavlovo koleno vznáší důrazný protest. Objednávám tedy rafty. Vracíme se do Banska, pak do lázní Simitli (díra), odtud do půvabné vesničky Černiče. Táboříme přímo u řeky Strumy, oheň, romantika...

7. Struma vypadá velmi klidně, očekáváme pohodovou nudičku. Půjčili jsme si kajak a pak měli co dělat, abychom zvládli četné peřeje. Úroveň 3, na jaře asi více.

   Přes Sofii do Plovdivu. Pro mě krásné město (viz minulá cesta), kombinace antiky, socialistického realismu, secese a typické bulharské architektury. Pro Pavla ošklivý podchod, který vede k nádraží.

8. Pamporovo - kurort. Rodopy. Příjemná teplota, ubytování "na zámku" - Hotel Castle, procházení, pojídání, půjčení bikerských kol, o jakých se mi ani nesnilo.

9. Po silnici (omlouvám se našim kolům i pravověrným bikerům) do Široké Laky, Ďábelského hrdla a Trigradu, kde jsme se ubytovali na dva dny.

10. Do vesničky Jagodina a na vyhlídku Orlovo oko. Kola jsou spokojená, že mohou ukázat své přednosti. My oba jsme nadšeni. Pavel si užívá sjezdy, já také, ale s vytřeštěnýma očima a s rukama na brzdách. Je to trochu nad můj level, ale nevadí, občas slezu, za potupného smíchu Pavlova.

11. Džípem do Mugly a ještě kousek výš. Zážitková cesta. Tam nasedáme na kola a vracíme se do Pamporova. Vynecháváme Goljam Perelik (2191m, nejvyšší hora Rodop). Přesun do Plovdivu a pak vlakem do Staré Zagory.

12. Stará Zagora je opravdu stará. Dokonce jedno z nejstarších měst. V malém měřítku jsou dochovány antické památky. Má dlouhou širokou pěší zónu, mešitu, kostel, asi milión hospůdek, parky. Mimo centrum je značně ošklivá. Samé obstarožní paneláky.

13. Vlakem do Burgasu. Překvapivě pěkné centrum, Sea Garden, opět plno restaurací. Jedeme do Černomorce, kde máme na dva dny ubytování. Odpočinek na pláži za řevu vzpouzejících se parchantů, kteří nechtějí domů.

14. Sozopol. Skoro tak pěkný jako Nesebar, ale menší, útulnější.

15. Přesun do Varny, poslední koupačka.

Náklady: já asi 16 tisíc, Pavel mnohem víc, páč mě tahal po restauracích a platil za mě.

Moje další cesty po bulharských horách: vytahnipaty.webnode.cz/rila-a-pirin                            a vytahnipaty.webnode.cz/bulharsko-2016

Proč je cestopis tak odbytý? Protože krotím džungli na zahradě, která v mé nepřítomnosti vznikla a zároveň chystám cestu do aragonských Pyrenejí.