Santiago

Komentovaná fotogalerie je zde: Santiago a jednodenní výlety k oceánu zde.

Tentokrát to bylo jiné. Noci pod hvězdami nahradily ohňostroje svatojakubských svátků, chození pohorách sezení ve třídách, svobodu toulání režim vzdělávání na Academia Iria Flavia.

A komu že to? Pavlíně a mně. Byly jsme totiž na kurzech pro učitele Erasmus +

Jaké to bylo? Oba kurzy senzační, ale každý jiný. Roberto, skvělý lingvista a herec nás bavil každou minutu svého vystoupení, Mónica nás svým nenápadným způsobem uvedla do světa vytváření materiálů, animací, obrázků, únikovek, psaní interaktivních knih a tak podobně.

Volný čas? Naplněn do umrtvení. Hned po škole jsme vyrážely do světa, pak ještě nějaký ten noční život probíhal, koncerty, bloumání po městě, vínečko. Hodně vínečka. Oba víkendové dny samozřejmě posloužily k celodenním výletům.

Vybavení: odpovídající situaci, dokonce i něco jako kabelka bylo přítomno, ale vezla jsem si i bivakovací věci. Měla jsem původně velkolepé plány na víkend, ale škola zařídila skvělý organizovaný výlet, tak jsem jela jako spokojená švestka.

Cena? Grant byl opravdu velkorysý. Mohly jsme si dovolit rozlehlý byt v domě z 18. století v centru, přímo proti kostelu Sta. María Salomé. Kromě polohy jsme si užívaly interiér jako z filmu. Každý den jsme si daly menú del día o třech chodech, zapily ho vínem. Tato nezřízenost mě stála 2 kg navíc.

Cesta? S Vuelingem. Bylo dané, že musíme letět den před kurzem a vrátit se den po kurzu, takže letenky vyšly EU hodně draho, víc než mě letenka na Phuket, kam se chystám v prosinci s mladejma. Měly jsme přestup v Barceloně. Cestu tam jsme využily na vykoupání v nedalekém Castelldefels, cestou zpátky jsme si stihly dát kafe a pivo na dvorku terminálu 1., kde má Vueling hnízdo. Malé dobrodružství přineslo zpoždění letu do Santiaga. Po půlnoci totiž není žádná veřejná doprava a tři unavení taxikáři se snažili nějak pojednat dlouhou frontu zpruzených pasažérů.

Co teda bylo?

Chronologicky za sebou: okruh po Santiagu s průvodkyní Carolinou, výlet do A Coruňa, koupání ve Vilagarcía de Arousa, vesnička a středověký most v Pontemaceira a pár kiláků po camino de Santiago do Negreira, celodenní výlet do termálů Ourense, fakt bomba, celodenní průvodcovaný výlet do Fisterry přes Muros a vodopády Ezaro, líp bych to neudělala, další průvodcovaný okruh přírodními krásami Santiaga s Carolinou.

Jeden den jsme se rozdělily, Pavla jela do Pontevedry, já do Dunas de Corrubedo. Ze školy jsem vymajzla o hodinu dříve a do půlnoci posbírala kupu zážitků tak různorodých, že se teď sama zdráhám uvěřit, že se to tam vešlo: cesta busem do Ribeiry trvá téměř 2 hodiny, ale vede po severním břehu zálivu Arousy, tak ji lze považovat za vysloveně vyhlídkovou. K dunové oblasti Corrubedo se musí dojít pěšky, páč doprava v Galícii nefunguje v takovém rozsahu, jak by si leckterý cestovatel představoval, ale stojí to za to, páč cílem jsou překrásné pláže s bílým pískem, téměř bez lidí. Zpátky jsem šla jinudy, nejprve eukalyptovým lesem, ale jak jsem stoupala, tak se krajina měnila. Díky počasí jsem měla pocit, že jdu do mraků, a taky že jo. Vylezla jsem na horu A Pedra da Ran, pak na další, Castro da Cidá, ale pak jsem musela mazat, protože jsem byla nalehko.  Hodilo to 23 svižných kiláků, jen tak tak, abych stihla poslední autobus a dostala se domů tak akorát na půlnoční ohňostroj.

Další den nám škola zajistila prohlídku ze střech katedrály s výkladem, který jsem bohužel sotva vnímala, protože výhledy byly fascinující.

Na poslední den existovaly plány na Riaixo, ale nakonec jsme je obě smetly ze stolu a šly si naposledy užít Santiaga, daly si pulpo a la feira, sedly na náměstí Obradoiro, pily báječké víno, koukaly, jak západ slunce barví katedrálu, vedly hluboké řeči a nakonec tančily s místní folklorní skupinou a zpívaly Viva Espaňa, teda aspoň já.

Setrvávat dva týdny na tak krásném místě má svá rizika. Už dva dny před odletem jsem chytla nostalgii jak prase. Třeba se tam někdy vrátím jako poutník...