Řecko

Fotogalerie s popisky je zde: vytahni-paty-do-recka6.webnode.cz

Hlavní ingredience řeckého koktejlu byly starověk, moře a hory. Přidala se dobrodružná složka, kterou představovaly přesuny a dokonce i společenská složka, tedy lidé, které jsem potkávala. Pohybovala jsem se v širším okolí Korintského zálivu, prošla místy, o kterých se učí od základní školy. Tato cesta byla trochu jiná než ostatní, nepobíhala jsem v horách, ale kolem kolébky evropské civilizace, plácala jsem se v modromodrých průzračných vodách, koukala na zasněžené vrcholky hor v dáli, obdivovala starověká města, středověké hrady a muzea nedozírných hodnot.

Kdo? Zas jen moje maličkost. Vzdala jsem velikonoční vaření, pečení, smejčení i tradice a jela.

Jak? Z Prahy do Atén s Aegean Airlines. Let přesně navazoval na konec vyučování a stihla jsem ho díky Jirkově luxusní Hondě, která se uvolila dopravit mě na letiště. Zpátky mě dostal Ryan do Vídně a Flix do Prahy právě včas, abych stihla šampíčko s Pavlikem a výuku. Zkrátka dobře využitý čas.

Co bylo? Atény, Nafplio, Epidauros, Mykény, Korint, Ancient Korint, Korintský průplav, Loutraki, Aigio, Patra, trajekt přes Korintský záliv z Ria do Antiria, Nafpaktos a Delfy.

Co nebylo a být mělo? Vlak Odontotos rack railway Diakopto -Kalavrita, pochození v Kalavritě, kláštery. Místo toho jsem plně procítila specifika řecké veřejné dopravy, kdy nikdo neví, co, kdy a kam pojede, pokud to pojede. To, co načteš na internetu nebo dokonce přímo na zastávce je jen roztomilý předpoklad či ujištění, že v některé části roku to asi jezdí.

Počasí? Většinou slunečné na koupání. Poslední tři dny chladné, tak akorát na prohlídku Delf a aténských muzeí. Pro mě pěkné, ale holky z Nafpaktu říkaly, že to je nejhorší jaro za posledních 60 let.

Noclehy? V hostelech ve sdílených pokojích, kde jsem většinou byla sama. V Delfách v Camping Apollon, který tímto doporučuji. Úchvatné místo. V Nafpliu jsem strávila jedinou noc venku. Vybrala jsem překrásné místo pod skálou u moře. Obstálo před noclehem na hradbách.

Setkání? Tentokrát jich bylo dosti. Nejzvláštnější a nejprozářenější bylo setkání s pastorem Paulem a jeho ženou. Jeho prostřednictvím i s Bohem. Dál mě uchvátilo až pohltilo temperamentní trio Lena, Gina a Maria. Lena plná energie bez limitů zrovna sbírala odpadky, když jsem se jí zeptala na cestu. Krom dobrovolného sběru odpadků vlastní kavárnu, rozsáhlou rodinu a spoustu jiných zájmů, například přispívá do novin a zve potulné Češky na víno. Dokonce setkání se mnou zmínila v místním plátku. Gina je Kanaďanka s půlkou řecké krve, kultivovaná a krásná žena, t.č. pobývající na několikaměsíčním pobytu v Nafpaktu, páč je v důchodu. V Kanadě totiž státní zaměstnanci chodí v 55 letech. Další setkání proběhlo v Loutraki s německou rodinkou podobného nastavení jako je to moje. Na smutnější strunu zahrála v Aténách Joana (půl Řekyně, půl Ruska), která obývá sdílený pokoj v levném hostelu. Na rozdíl ode mě trvale, ne na jednu noc. Na rozdíl od spousty lidí v Aténách pod střechou, ne na ulici.

Náklady? Řecko je docela drahé, mnoho lidí to tam má opravdu těžké. Minimální mzda za hodinu jsou 3 e, ale náklady na život jsou vyšší než u nás. Celkově se vším všudy mi vyšel týden na necelých 13 tisíc, a to jsem se moc nerozjížděla. Letenky + bus z Vídně jsem musela přizpůsobit svému volnu, ale i tak jen něco přes 2 a půl tis. Místní doprava přes 2000, vstupné asi 1 a půl...

Itinerář: nějak nemám potřebu a čas ho rozebírat, protože místa, která jsem navštívila, zná každý. Podrobněji se rozepíšu přímo ve fotogalerii.