Gozo a Malta

Komentované galerie jsou zde: malta0.webnode.cz a gozo.webnode.cz

To nejlepší z Maltského souostroví je podle mě pobřežní cesta kolem Goza. Dominantními barvami je žlutá a modrá, pastvou pro oči jsou vysokánské útesy i podivné tvary a patvary, duše si pohoví ve venkovské atmosféře ticha, nožičky se zas až tam moc nenadřou. Vnitrozemí všech ostrovů je suché, smutné a zaprášené, tak jsem se mu raději vyhýbala.

Kdo? Zas jen moje maličkost.

Kdy? 16. - 24. 10. 24

Jak? S Ryanairem z Bratislavy.

Počasí: fajnové. Většinou svítilo, občas zataženo, občas zamrholilo, jednou pořádná bouřka a slejvák, největší za poslední 4 roky, ale jen v místě, kde jsem byla já. Zbytek ostrovů nadále trpěl suchem. Luxusní teploty na nejlehčí spacák, koupání i chození.

Spaní: nádherná místa na pobřeží, jedna velmi vzrušující noc (zas survivalově, ne sexuálně), jedno ubytko ve Sliemě v příjemném Corner Hostalu a jedna noc na střeše historického domu v Qrendi.

Zajímavá setkání: tentokrát ano. Díky kolapsu mobilu v neděli na Gozo, jsem musela navázat několik kontaktů s lidmi, obdržela jsem jednu nabídku k sňatku, jednu nabídku k sexu a spoustu přátelské empatie.

Největším zážitkem bylo setkání s Giuseppem, svérázným, okouzlujícím a negramotným týpkem, který mi odprůvodcoval svou lokalitu, seznámil s mnoha zajímavostmi Malty, vzal na večeři a nechal přespat na střeše svého extrémě zabordeleného domu v historickém centru Qrendi.

Místní doprava: skvěle fungují autobusy (2.60 e na 2 hodiny i s přestupy). Trajekty na Comino a Gozo, stop jsem nepotřebovala, jen v oblasti Qrendy mě vyvážel Giuseppe svou popelnicí. Většinou jsem chodila pěšky.

Za kolik? I s letenkou jsem se vešla pod 9 000, a to jsem ji kupovala skoro na poslední chvíli, neboť mi jeblo a toulavá krev mě vyhnala od zvelebování zahrady. Malta je dražší než Španělsko, ale vlastně jsem tam ani neměla možnost a čas moc utrácet, když do toho nepočítám nouzové zakoupení mobilu za 300 euro v jediném obchodu na Gozo.

Co bylo? Jednoznačně hlavní téma byla okružka kolem Goza, asi 50 km, ale já dala jen 40, Ir-Rabat, tedy Victoria, hlavní město Goza, přístav Mgarr, ruiny pevnosti Fort Chambray tamtéž, další městečka a místečka na Gozu a festival draků. Gozo si mě získalo.

Na Maltě jsem hned po příletu vzala autobus do Čirkewwy, ale vystoupila jsem v St. Paul's Bay v Ix-Xemxija, odtud jsem zašla při pobřeží do Mistra Bay, pak zpátky na turistickou stezku vnitrozemím ostrova na druhou stranu na slavnou (a lidnatou) Golden Beach, ale lid se koncentruje jen na ní, takže cestička podél pobřeží směrem na západ je překrásná a bez lidí, nikdo z typických návštěvníků Malty tam přece nejede proto, aby se osamoceně drásal mezi nádhernými kameny z kopce do kopce, z útesu na útes. Odpoledne jsem dojela do Čirkewwy (přes vesničku Pepka Námořníka), odtud trajektem na Comino, abych uzřela Blue Lagoon.

Původní plán byl na Cominu přespat a pokračovat na Gozo až druhý den, čímž bych si zajistila pár poustevnických hodin na prestižním místě. Bohužel, počasí vyhrožovalo změnou k horšímu, tedy i nejistotou ohledně trajektu na druhý den a mohla bych tam uvíznout. Tak jsem jela tedy jen na pár hodin, ale laguna byla tak přeplněná, že jsem se otočila a první lodí prchla na Gozo. Tam došlo k výše zmíněnému treku kolem ostrova, událostí kolem kolapsu mobilu, koupi Samsungu jak pro Fifinku a tak.

Přesunula jsem se na Maltu, samozřejmě navštívila Vallettu, kterou jsem měla ve vzpomínkách uloženou úplně jinak. Už tam nejezdí žádné krásné barevné autobusy, ale zato tam je milión lidí, hotový turistický masakr. Nechala jsem Caravaggia Caravaggiem, zkrátila prohlídku na minimum, přejela trajektem do Sliemy a ubytovala se tam. Sliema i San Julian si udržely své kouzlo, ale stejně jsem vymajzla na druhý (jižní) konec ostrova do Qrendi, pak k pobřeží na vyhlídku na Modrou jeskyni, tam potkala unikátního Pepu (Giuseppe, v maltštině ještě jinak, ale to si už nepamatuji), pak v jeho režii objela další místní zajímavosti (jeskyně, pláže, megalitické chrámy, nejvyšší "horu" Malty, místo sebevrahů, čímž jsem za odpoledne viděla vše, co jsem plánovala na 2 dny. Přespala jsem v Qrendi, dojeli jsme naočkovat králíky, zalili políčko, Pepa mě odvezl na letiště, odkud je perfektní autobusové spojení kamkoliv, tak jsem jela do Marsaxlokku, poflakovala se po přístavu, po kavárnách, po pláži, to jsem teda dopadla, pak pěšky do Birżebbuġy, aspoň něco, ale tam zas poflakování lážo plážo, vínko, krmení až do pozdních večerních hodin do předposledního autobusu na letiště. Spala jsem přímo tam, v zastrčeném koutku jsem si ustlala a na letadlo jsem se vyhrabala akorát včas, abych odbavila batoh.

Milou tečku za výletem udělala Bratislava. Příště si na ni udělám víc času.

Poznámky a zajímavosti: pro tuláky jako já je celkem důležité vědět, že kolem 20.10. začíná lovecká sezóna, "pozorovatelny zvěře" jsou obsazeny lovci, kteří střílejí na všechno, žárlí na své teritorium a obtěžují i místní zemědělce. Loví se tu králíci/zajíci a ptáci. Králík je národní jídlo.

"Pozorovatelny zvěře" jsou uvedeny na mapy.cz, ale stejně se k přespání nehodí. Jsou malé, zabordelené, špinavé, fuj.

Maltština je směs zmutované arabštiny, italštiny, zpotvořené angličtiny,francouzštiny a bůhví čeho ještě. Je to jediný semitský jayzk v Evropě. Názvy měst znějí jako zaklínadla a odmítají se zachytit v paměti.

Není samozřejmé, že každý Malťan mluví anglicky, jak jsem se domnívala. Pepa například mluvil anglicky stejně blbě jako já, což komunikaci velmi usnadňovalo. Pepa nechodil do školy, tak neuměl ani číst a psát.

Pepa řikal, že na Maltě je kostelů stejně jako dnů v roce.

Pepa mě velmi zaujal. Skromný, přirozeně moudrý člověk, zároveň jednoduchý. Ukázal mi své políčko, králíky, drůbež, zasvěceně jsme pohovořili o pěstování plodin a tak. Jako dítě nechodil do školy, protože s otcem rybařil, pak dělal po hotelích maséra, přičemž se naučil anglicky a trochu i jiné jazyky, rozumí bylinkám, zvířatům, moři, nikdy se neoženil, ale má cizokrajné přítelkyně, shodou okolností vzdělané (právnička, lékařka, sestra...), s některými byl/je? v milostném vztahu a s jednou má tajně syna. Je mu 67 let a přitažlivě opravdu nevypadá. Bydlí v historickém centru a nádherném domě s bordelem a špínou přesahující představivost průměrného člověka.

Jezdí v zasviněné popelnici, kam se hrabe naše Oktávka. Ohledně financí musí vycházet s málem, ale nenechal mě zaplatit večeři, i když jsem na tom trvala. Cestuje po Evropě, kam ho zvou jeho kamarádi a kamarádky. Kohokoliv pozve k sobě domů, a to klidně i na celou dovolenou a hostí ho. V tom případě tam prý jeho sestra uklidí. Já jsem poměrně otrlá, ale vymohla jsem si, že budu spát na střeše.

Vypije 1 až 2 flašky vína denně. Na Maltě mají skvělé víno.

Vnitrozemí je šedé a smutné, ale v zimě je prý zelené. Ted tam prý je 4 roky sucho, tak podle toho krajina vypadá. Celkově tam je nepořádek, vysoká rozestavěnost a dlouhodobá nedostavěnost, domy a budovy oscilují na stupnici mezi "nezajímavé a bez nápadu" a "vysloveně hnusné". Pokud ovšem nepočítám výstavní hlavní města Vallettu a Viktorii, krásné barokní kostely, pevnosti, megalitické stavby a podobné trháky.

Pobřeží: na Gozu nezapomenutelné. Vysoké útesy, po kterých vede coastal walk, krajina ze žlutého vápence (přísada oxidů železa), saliny. I na Maltě jsem našla krásná zákoutí, ale je více osídlená.

Ceny: důrazně jiné v turistických oblastech a pro místní na venkově

Nejzajímavější noc: jednoznačně ta s lijavcem a bouřkou. Okamžitě se utvořily řeky tam, kde nikdy nebyly, na Maltě vlastně vůbec žádné nejsou, ve vyhlídnutém ubytování se utvořily louže, ve vytesaných příbytcích v kaňonu jsem měla obavy, že mě moře vyplaví, což mi později Pepa potvrdil jako oprávněné, když jsem tohle všechno obešla, byla jsem docela promočená, ale nakonec se mi naskytla nějaká zemědělská kůlna, kam pršelo jen trošku a bylo místo na ulenutí. Měla plechovou střechu, což značně umocňovalo prožitek z blesků, které lítaly hodně blízko, následované hromobitím jak při konci světa.